Zhubnout se dá jedině s protestní hladovkou?

Nedaří se mi zhubnout. Předminulý čtvrtek to vypadalo slibně, udělal jsem 10 tisíc kroků, šel do kopce i z kopce. Pak jsem ale v noci prošel kolem lednice a najednou se mi v ruce ocitla šunka od kosti.

Chci být zase fit

Mám jednu touhu – být zase štíhlý a atraktivní, jako tomu bylo kdysi. Chci si na Staré Živohošti sundat tričko bez ostychu a vyvalit se na molo plné opalujících se, plnoštíhlých žen. Chci si pak doma manželce v klidu říct, že žádná z nich nebyla krásnější než ona. Chci mít čisté svědomí, že jsem pro to udělal všechno možné, abych si udržel kondici. A chci zase nosit bílá tílka, která mi sedí.

Bohužel jsem začal fotrovat, zpupkovat, a všechny pokusy o změnu selhaly. Při chůzi kulhám, při běhu se zadýchám a na kole jsem jak dřevo. Voda? Plavat neumím. A když už se konečně postavím na nohy, změní se to v křeče a trápení s trávicím systémem.

Hledám řešení

Dieta, cvičení, všechny známé metody selhávají. Tak jsem se rozhodl pro moderní trend – ketodietu. Normální diety už nejsou in, teď je v kurzu keto. Jenže moje slabost pro sladké mi brání v tom, abych byl důsledný. Cukr je moje droga – medovník, kremrole, palačinky. To všechno miluju. A co je ještě horší, bez těchto lákadel se cítím jako bez energie. Tak jak na to?

Mýty o ketodietě

Ketodieta je populární, ale má své stinné stránky. Sice pomáhá snížit cukry v krvi, ale také může zvyšovat cholesterol a zatěžovat játra a ledviny. K tomu se přidává nedostatek vlákniny, což může vést k zácpě. A nejhorší je ten pocit zmatku, když vám chybí cukr. K tomu se prostě nechci dostat. Cukr mi pomáhá být v pohodě, a nechci si zkazit psychiku.

Extrémní hladovka

Jsem v koncích. Normalní dieta mi nestačí, ketodieta není moje cesta, takže se rozhodnu pro extrémní krok – hladovku. Kdybych chtěl být světový rekordman jako Angus Barbieri, který v roce 1965/66 držel hladovku 382 dní a zhubnul 125 kg, mohl bych to zkusit. Ale pro mě stačí pár dní a menší hmotnostní cíl.

Příběh hladovky

Začínám hladovku. Manželka právě připravila svíčkovou se šesti knedlíky. „Ty to jíst nebudeš?!“ No, nemůžu. Držím hladovku! Po chvíli to vzdávám. Svíčková je prostě neodolatelná. Pět minut jsem byl na hladovce, což se mi ale v deníčku opravdu nezdá jako velký úspěch.

Pak přišlo nedělní pokračování. Po oslavě narozenin jsem byl ráno v hrozném stavu, ale nakonec jsem si nechal od manželky připravit česnečku. Na hladovku to tedy opravdu není.

A poslední pokus? Po hádce s manželkou jsem se rozhodl pro protestní hladovku. Po celý den jsem přežíval na ledu a čajových pytlících. Ke konci dne jsem se vzdával a prosil ji o odpuštění, že už nikdy nebudu zlobit.

Nakonec to stejně vždycky skončí stejně – se snahou o běh, který je stejně v podstatě pořádná sranda.