Jak (ne)mít plážové tělo?

Když se blíží léto a čas na plavky, začíná každý rok stejné kolo: tlak na naše těla, na jejich vzhled, na to, jak by měla vypadat, abychom si mohli na pláži svobodně užívat slunce. Je to jako každoroční masáž pro naše sebevědomí, která je nevyhnutelná stejně jako posyp chodníků s prvními mrazíky. Zatímco posyp může zachránit naše kosti, marketing na „plážové tělo“ nám žádné skutečné záruky na štěstí nepřinese.

„Pojď s námi zhubnout.“

Už zase se vynořují reklamy a nabídky na diety, které nás zbaví přebytečných kil. Možná vedle městské pláže budou váhy, kde si každý návštěvník bude moct přeměřit svoji hodnotu. Dneska je to už asi stejně běžné, jak dostat metr na výšku dětí, že? Ale přiznejme si to: ne všichni máme těla jako ze žurnálů. Možná i já mám pár kilo navíc, ale proč bych měla po hodinách strávených v práci ještě hledat způsob, jak to změnit? Stačí lehnout a udělat pár kliků a ještě si za to připlatit. Nedává to smysl, že?

Nedobře se na to díváš, Veverko!

Nemyslím si, že s těly, jaká máme, je něco špatně. Těla jsou naprosto v pořádku. Problém je, jak se na ně díváme a jak na ně nahlížíme. Do mediálního prostoru pronikají „normální“ těla až v posledních letech, ale i přesto se často nesetkávají s přijetím. V mnoha případech je k nim přistupováno s odporem nebo posměchem. Dlouho jsme byli naprogramováni na ideální proporce, které nám diktují filmy, časopisy a sociální sítě.

Těla pod skenerem

Můžeme si snadno zvyknout na pohled na „dokonalé“ postavy a přestat je vnímat jako něco, co má svůj příběh. Často se na následující těla díváme jako na „skener“, kde každé přebývající kilo nebo nedostatek se hned zaznamenává. Na ulici už to nevidíme jako skutečné lidi s vlastními příběhy, ale jako pouhý součet tělesných proporcí, který musí být podle nějaké šablony uspořádaný, jinak je to „špatně“.

Příběh dává smysl…

Podobně jako když kupujete nábytek – můžete si vybrat moderní nábytek z IKEA, který je sice funkční, ale všechny kusy jsou stejné. Ale nábytek z antikvariátu má svůj příběh, každá jeho vada nebo opotřebení dává věcem nový význam. Stejně tak i naše těla mají své příběhy. Každá strie, každá jizva, každé kilo nebo vráska mají svůj důvod. A to je to, co nás činí jedinečnými.

A přináší respekt

Máme tendenci hodnotit lidi pouze podle toho, jak vypadají. Často nevidíme jejich příběh. Ale pokud víme, že ten člověk přišel o nohu a teď se učí chodit s protézou, nebo pokud víme, že někdo zápasí s cukrovkou, najednou na něj pohlížíme jinak. Naše těla jsou jen jedním z projevů toho, co jsme prožili a co jsme si vytrpěli. A právě to si zaslouží respekt.

Mít svůj příběh

Každé naše tělo vypráví příběh. Někteří máme strie, jiní celulitidu nebo jizvy. Každý z nás má nějaký ten kousek, který se nám nezdá dokonalý. A přestože se někdy nechceme svlékat do plavek, protože se nám nelíbí to, co na nás ostatní mohou vidět, je důležité si uvědomit, že na nás není vůbec nic špatně. Neexistuje žádný jediný ideál krásy. Jsme různí, ale to je právě to, co nás dělá krásnými.

Každé tělo je plážové tělo

Co je to vlastně to plážové tělo? Měřítko krásy by mělo být pouze to, jak se cítíme ve svém těle. Jestli nám je v něm dobře, nepotřebujeme se řídit žádnými pravidly. Každé tělo je plážové tělo, protože k tomu stačí dvě věci: mít tělo a jít na pláž. Tak se prostě zvedněte, vezměte si plavky a užívejte si to! A pokud budete mít pocit, že je třeba něco zlepšit, máte vždy možnost to „kalibrovat“ podle sebe.

Tak co, jak to máte vy? Jak se díváte na své tělo? Jak přijímáte jeho příběh?